|
V době, kdy se na nás valí hudební balast ze všech stran a v českém
„šoubyznysu“ se snaží prosadit díky svým manažerům i ti, kteří zpívat příliš
neumí, se v zapadlých zkušebnách skromně před posluchači s vytříbenějším vkusem
ukrývají skvělí hudebníci. Pokud byste si chvíli zabrouzdali portálem Bandzone, tak mi zcela určitě dáte za pravdu.
Jednou ze zpěvaček, výše uvedené charakteristiky, je beze sporu i Frida. Svým
procítěným hudebním projevem a hlasem mnohým připomene skvělou Zuzanu
Navarovou. Zpívá o lásce, vztazích, svých pocitech, zkrátka o životě samém.
Frida nás zaujala natolik, že jsme ji ihned po jejím komorním koncertu v pražské
kavárně Carpe diem vyzpovídali.
Frido, co
tě na zpívání baví? Koho se zpíváním snažím oslovit?
„Zpívání je pro mě
důležité jako kontakt s lidmi, kteří se mnou sdílejí tuto planetu. Prostě mám
často potřebu být s lidmi, komunikovat s nimi a sdělovat jim, co mě trápí a co
mi naopak přináší radost. Zpíváním to dokáži nejlépe. Proto zpívám.“
Jak dlouho se věnuješ zpívání?
„Určitě zpívám už od narození, ale
pamatuji si teprve dobu, kdy jsem zpívala ve školce. Byla jsem ozdobou vánočních
besídek. Roztomilá holčička s krásným hláskem. Na základní škole jsem měla ze
zpěvu, na rozdíl do jiných předmětů, vždycky jedničku. Na střední a vysoké škole
jsem zpívala také. Jen jsem svou produkci a producírování se přesouvala spíš do
hospod nebo na chalupu svých vrstevníků, respektive chalupu jejich rodičů, pokud
tam rodiče zrovna nebyli. Později jsem zpívala svým dětem, přátelům při různých
příležitostech oslav, srazů nebo zase jen tak v nějaké hospodě. Že bych mohla
zpívat profesionálně, mě napadlo až mnohem později.
Studovala jsi někde zpěv? Kdo byli a jsou tví učitelé?
„Jako mladá
holka jsem se zpěv neučila. Bláhově jsem si myslela, že to není třeba, když
přece nezpívám zrovna falešně. Teprve když jsem byla o dost starší a trošičku
rozumnější, jsem uznala, že mít zajímavý hlas nestačí. Našla jsem si tedy
učitelku, Báru Velehradskou, která mi vysvětlila, jak důležité je při zpívání
umět dýchat, otevřít krk, abych se ve výškách neuřvala, a nedívat se na struny
kytary, ale na lidi, kterým zpívám. Mým současným učitelem je Vašek Chrbolka,
který má se mnou svatou trpělivost, za kterou ho někdy odměním krásným, čistým
tónem. Pracujeme na tom oba dva a je to dřina, protože můj mozek odmítá dělat
to, co se mu nelíbí, dělá si, co chce on sám, je na to zvyklý, protože to tak
dělal celá léta a já mu v tom nebránila. Teď s ním tvrdě bojuji. Zatím jsou síly
vyrovnané, ale doufám, že jednou nad ním zvítězím na celé čáře.“
Většině hudebníků je určité škatulkování nepříjemné, přesto se zeptám, do
jakého hudebního stylu se sama řadíš?
„Styl asi vychází z toho, jaká
jsem. Nemám žádný vyloženě vyhraněný styl, ale bossa nova, fado a takový mix
jazzu a popu je mému temperamentu nejbližší. Můj hlasový rozsah není moc široký
a sopránové árie by v mém podání nemusely vyjít skvěle, proto si vybírám takový
repertoár, ve kterém se cítím dobře.“
Překvapilo mě, že téměř každou píseň jsi zpívala v jiném jazyce. V kolika
jazycích vlastně zpíváš?
„Zpívám španělsky, portugalsky, anglicky, někdy
francouzsky nebo italsky, málokdy, ale někdy přece jen i německy a romsky.
Portugalštinu ani romštinu jsem se nikdy neučila. Naučit se tedy nazpaměť text v
těchto jazycích je vlastně výborná prevence proti skleróze.“
Na koncertě jsi zpívala písně jihoamerických autorů. Máš nějaký hudební
vzor?
„Mým hudebním vzorem jsou zpěváci nebo zpěvačky, kteří mi při
poslechu doslova berou dech nebo mě dojímají ať už svou barvou hlasu, projevem
nebo lyrikou slov, která mě oslovuje. Mám ráda Lhasu pro poetičnost jejích
textů, pro její obyčejný, ale přesto krásný hlas. Líbí se mi Lila Downs, která
má v hlase sílu a energii, která mě ohromuje a také jsem si oblíbila Cesarii
Evoru, která zpívá klidným, jemným hlasem, ve kterém ale dynamičnost vůbec
nechybí. Jsou ale i další interpreti nebo skladatelé, jejich písničky si
vybírám, jednoduše proto, že se mi líbí.“
Závěrem jen dodáváme, že Fridin pohodový koncert je vskutku příjemným
prožitkem. Fridu si zatím můžete poslechnout jen v pražských klubech a
kavárnách. Nejčastěji koncertuje v klubu Carpe diem od
20 hod. Vstupné většinou nepřesáhne 80 Kč.
Autor: Karel ŠVANDA
Vyšlo na portálu seminárky.cz dne 5. listopadu 2008.
|
